O mně

Zdeněk Klusák, MBA

Nehodnoť lidi podle toho, co dokázali, ale podle překážek, které po cestě překonali.

Představit sám sebe je samozřejmě úplně to nejlehčí, co může být… stačí jen zavzpomínat. Nicméně, asi nemá úplně smysl tady psát o tom, co se stalo před spoustou let. Tedy to vezmu spíš profesně a velmi zkrátka.

K počítačům, technice a komunikaci s lidmi mě to tak nějak táhlo odjakživa. Když jsi vzpomenu, jak jsem organizoval dětskou partu na chatě, tak mě to táhlo i k managementu 🙂 Svou první aplikaci, jsem vytvořil v jazyce QBasic někdy v roce 1995, v té době jsem si také první počítač složil. A 19.12. 1998 jsem spustil svůj úplně první web.

Tvorba webu mě tak nějak pohltila, ne úplně ta technická programovací část, ale spíš ta možnost předávání informací spoustě lidí. Ačkoliv v té době těch lidí zas tak moc nebylo. Technické aspekty vývoje webu jsem se učil za pochodu a šlo mi to jaksi samo. Od HTML jsem přeskočil k PHP, což mělo poměrně blízko k C/C++, kterému jsem se věnoval na střední škole.

Začátky podnikání

Na vysoké škole jsem pak od samotného programování odbočil, protože mne zcela uchvátil předmět Analýza a návrh systémů a tato problematika mne fascinuje dodnes. Školu jsem nedokončil a vydal se na dráhu podnikatele, respektive OSVČ. Začal jsem vytvářet weby na zakázku (čemuž se věnuji dodnes, tedy již dvacet let) abych zjistil, že neumím kreslit a neumím moc psát. Začal jsem si na tyto činnosti shánět specialisty (no spíš kamarády, co to trochu uměli). Každopádně efekt se brzy dostavil a v malém týmu jsme vytvářeli spoustu hezkých webů a bylo pohodové období.

V mezičase jsem společně s obchodním partnerem vytvořili portál Restaurant George, který se postupně transformoval v jeden z největších gastro portálů u nás, receptyonline.cz. Při tvorbě jsem se naučil nejen navrhování velkých databázových systémů, ale především základy optimalizací webů pro vyhledávače. Přičemž tehdy získané poznatky rozšiřuji a využívám dodnes. Z portálu jsem po pěti letech spolupráce úspěšně exitoval.

Laboratorní informační systém Medical Sys

V roce 2008, kdy jsem mimo jiné působil jako jednatel společnosti MDgK plus spol. s r.o., jsem se pustil do vývoje laboratorního informačního systému. Ten byl nezbytný pro úspěšné fungování laboratoře MDgK plus a zakoupení komerčního nástroje v dané chvíli nepřipadalo z ekonomických důvodů v úvahu. Strávil jsem pět měsíců prací osmnáct hodin denně, včetně víkendů, Vánoc i Nového roku. Výsledkem byl funkční program, který se od té doby násobně rozrostl, z původně plánovaných 2000 pacientů ročně dnes pracuje s více něž 50 000 pacienty ročně a je stále používán a rozvíjen. I v roce 2020 je jedním z mála zdravotnických systémů, které lze použít na mobilních zařízeních, případně do nich lze zadávat údaje diktováním.

A občas se to nepovede – krach firmy

Odborníkem je ten, kdo už ve svém oboru udělal všechny chyby.

Ne vždy se vše podaří, ne vždy vše funguje jak má a jak se říká, život je nelepší učitel, když lekci nepochopíš, zopakuje ti ji. I já si zažil svůj držkopád (a ne jeden) v souvislosti s nezvládnutím managementu. Jestliže jsem měl maličkou firmičku o pěti lidech, kdy jsme dělali jeden dva projekty, tak to se tak jako v poklidu zvládá, je i relativně dost času a prostě je to fajn. Já ale během zhruba roku a půl vyrostl na více než dvacet lidí, přidal další vlastní projekty a zakázek též narostlo násobně.

A takto velkou skupinu lidí už nejde uřídit jen tak per huba, chce to nástroje managementu, které já nejen neznal, ale docela jimi i opovrhoval. Pořád jsem tvrdil, že lidé jsou zodpovědní, že je zajímá kvalitně odvedená práce a administrativní buzerace okolo je jen přítěží a otravuje to. Kolik z vás se v tom poznává?

A dostavily se následky: nedokázal jsem tým uřídit, dával jsem přednost kamarádům před odborníky. Nebyl jsem schopen donutit lidi k odvedení tak kvalitní práce, jakou jsem si představoval (je neuvěřitelně těžké někomu tvrdit že předal šmejd, když nemáte definovánu minimální míru kvality), nebyl jsem schopen lidi donutit k tak stěžejním věcem, jako odevzdávání práce v termínu.

Ve chvíli, kdy firma neodevzdává zakázky v požadované kvalitě a termínu, je to předzvěst konce. A ve chvíli, kdy zaměstnancům je to fuk, je to konce úplný. Nastala situace, kdy firma byla centimetr od krachu a bez zaměstnanců. Já reagoval pozdě a špatně… ačkoliv tehdy jsem to nevěděl. Přesto se našlo pár lidí, kteří za mnou přišli a podrželi mě a já jim jsem za to vděčný.

Znova a pořádně – učím se dělat byznys

Trvalo mi skoro půl roku, než jsem se z pádu alespoň trochu vzpamatoval a dokázal zanalyzovat příčiny, abych následně zjistil, že nevím jak příčiny řešit. Nastoupil jsem ke studiu MBA (Perfekce managementu a leadership), začal studovat obrovské množství materiálů, především knih. Navštívil řadu kurzů a zamiloval se do krizového řízení.

Dal jsem své věci do pořádku, vyřešil finanční problémy firmy, dohodl se s věřiteli a rozjel věci správně. V dobách špatných jsem koupil COWO Brno a díky znalostem z předešlého odstavce jsem jej znovu vybudoval a existoval. Vytvořil jsem další firmy, které dnes fungují samostatně a já na ně jen dohlížím z pozice majitele.

A najednou jsem se stal odborníkem na byznys

Postupem času si lidé v okolí všimli této proměny mého byznysu a ještě o nějakou dobu později za mnou začali chodit pro rady. Což způsobilo, že jsem se začal ještě více vzdělávat, abych jim dokázal poradit. A začal jsem si v tom všem dělat systém

• Začal jsem budovat něco, co se dá označit jako marketingový informační systém, jakousi pavučinu dat a informací, které je potřeba zpracovávat, aby se marketing stal pro společnost přínosem.
• Vytvořil jsem metodiku řízení dokumentů ve společnosti, která je v podstatě zcvrknutá do jediné excelové tabulky
• Navrhl jsem a ve své firmě testuji něco, co se jmenuje HR hiring systém, metodu sloužící k tomu, aby se potenciální zaměstnanci sami hlásili zaměstnavatelům. A zaměstnavatelé se pro ně stávali zaměstnavateli snů.
• Mám vytvořenou základní kostru frančíz

A na spoustě dalšího ještě pracuji, však si o tom můžete přečíst v článcích.

A ještě jedna věc… někdy má člověk chuť se na všechno vykašlat, zavřít byznys, nechat se zaměstnat, nebo třeba ještě hůř… ale dobré i špatné přichází ve vlnách. Jednou jsi nahoře, jednou dole. A i v těch špatných chvílích je potřeba dělat kroky kupředu, třeba jen malé. A jak plyne z mého oblíbeného citátu v úvodu: nakonec každý problém přerosteme, ať už sami, nebo s pomocí. No, já tu pomoc při ruce mám. Mohu se cítit sebevíc pod psa, ale stačí, aby mi jeden boxer vletěl do náruče vlníc se od krku dozadu a blbá nálada prostě nemá šanci.