Předpokládám, že nikoho zásadně nepřekvapím, ani neohromím, když řeknu, že průběhy krizí ve firmách jsou vždy velmi podobné. V podstatě je asi pár bodů, které se s železnou pravidelností objevují všude, kam přijdu. Nečekejte návod na vyřešení krize, o tom je spousta knížek. Napadá mě třeba tato. Takže to berte spíš jako polemiku.
Firma v krizi je vlastně co? Typicky je to firma, která nemá peníze, nemá na výplaty, nemá na nákupy. Případně nějaké peníze má, ale jedněmi dveřmi přichází, druhými odchází. Aspoň takový je pohled majitele či ředitele takové firmy. Vidí, jak mu vše protéká mezi prsty, zaměstnanci jsou nespokojení, dodavatelé začínají tlačit a pokud už to nenastalo, tak velmi brzy začnou odcházet i zákazníci. Do takové firmy se dostat je prostě radost. Další dění lze snadno odhadnout:
- zaměstnanci začnou odcházet a nahrazovat je budou nezkušení, nemotivovaní a neangažovaní lidé, kteří stejně brzy odejdou, protože “to tam stojí za houby”
- dodavatelé zkrátí splatnosti faktur, začnou chtít platbu okamžitě, nebo prostě přestanou dodávat
- no a zákazníci už nepotkávají tu milou paní z obchodu, která tu byla deset let, navíc se zhoršila kvalita, prodloužily dodací lhůty a dost pravděpodobně i zvedly ceny, takže se poohlédnou po konkurentovi, který čeká “dva kliky daleko”
A majitel / ředitel udělá co? Vynechám teď situace, kdy onomu “šéfovi” na firmě nezáleží a budu se věnovat jen těm, kteří chtějí se svou firmou něco udělat. Takové totiž potkávám. Šéf si vyhrne rukávy a jde makat, snaží se toho zvládnout co nejvíc, nahradit nezkušené zaměstnance, občas i za ně pracovat, začne shánět peníze kudy chodí, zadlužuje se. A před zákazníky se začíná pomalu ale jistě skrývat. Před rodinou a přáteli také, protože je prostě pořád v práci. Nebude trvat dlouho a šéfovi dojdou síly, dojdou zdroje, dojdou lidé a nakonec i naděje.
Motivace mizí, chuť za svou firmu bojovat taky. Objevuje se frustrace, roste podrážděnost, nálada ve firmě jde kamsi daleko. Zaměstnanci to vidí a dříve nebo později mizí. Výše popsané není načtené z knížek, je to má osobní zkušenost s řadou majitelů firem a i má zkušenost se sebou samotným. Před šesti roky jsem to zažíval naplno.
Představte si na moment úplně jinou situaci, kdy se vám během let podařilo vybudovat úspěšnou firmu. Špičku ve svém oboru a sen každého uchazeče o práci. Máte tam nejlepší vybavení v republice, nejlepší odborníky. Firma je na každé oborové akci, účastní se vzdělávání nových odborníků a navíc tam máte skvělou atmosféru. Takovou firmu vybudovat opravdu není lehké a stejně tak není lehké ji prodat a pak sledovat, jak padá na dno. Nový majitel nedělá na první pohled špatně vůbec nic, dokonce po finanční stránce se firmě daří lépe, než kdykoliv předtím. A přesto, z ničeho nic, začínají pomalu odcházet někteří dlouholetí klienti. Později o odchodu mluví i zaměstnanci… ale jen potají. Až nastane okamžik, kdy odejde první vedoucí pracovník, jeden z těch na něž jste vždy spoléhali a spolu s ním tu firmu budovali.
Co mají tyto krizové situace společného?
V obou případech jde o popis totožných, či velmi podobných důsledků. V prvním případě majitel kmitá jak urvaný, aby firmu zachránil, ale tím, že jde do provozu, zanedbává své úkoly jakožto majitele. V druhém případě také nejsou splněny majitelovy úkoly, byť nejspíš z jiného důvodu.
Dá se říci, že v obou případech už krize dávno proběhla, už se naplno projevila a to co z firem zbylo, či zbývá, je prostě jen výsledek nějakého procesu.
Kde se tedy ta krize firmy vzala?
Morálka. Respektive její absence (ne nutně v negativním slova smyslu, je rozdíl mezi absencí morálky a špatnou morálkou) je tím důvodem. Definice libovolné sociální skupiny, a firma je sociální skupinou, říká, že jde o soubor jedinců majících stejný cíl. V širším slova smyslu to platí absolutně: pro partnerský vztah, sportovní tým, firmu… jakoukoliv další skupinu. Jakmile zmizí cíl, skupina se dříve nebo později rozpadne.
Na cíle se dá samozřejmě pohlížet mnoha pohledy, dají se velmi různorodě definovat. Všichni víme, že cílem firmy je vydělávat peníze, ale je tu jedno velké ale. Toto je finanční cíl. Zaměstnancům je celkem jedno, jak firma vydělává, pokud dostanou svůj plat. Svým způsobem je jim i jedno, jestli firma vydělává… mohou odejít jinam. Cíl, který by měl být platný pro všechny ve firmě, i morálně platný, je vize firmy. Ta myšlenka, co má být tím cílem práce všech lidí ve firmě. Cítí ten rozdíl mezi “pracuji, abych dostal výplatu” a “pracuji, abych pomohl firmě dokázat …”?
Z mé zkušenosti plyne: Chybějící vize je důvodem všech krizí firem. Tečka.
Chybějící vize má více podob a variant. Jednou z variant je samozřejmě stav, kdy majitele opravdu zajímají jen zisky a na vše ostatní kašle. Pokud je dost velký tyran a despota, tak možná takovou firmu dokáže tlačit, dokud sám nepadne. Pak je tu situace vůdce, silné inspirativní osobnosti. Sice se říká, že lidé jdou za vůdcem, leaderem, ale realita je taková, že nikdo není leaderem jen tak proto, že zrovna je. Každý leader v historii zaujal lidi svou vizí a svou vůlí za ní jít… po cestě se k němu přidávali další.
Vraťme se k morálce… není vize, není morální vůle za ní jít. Pak jsou situace, kdy sice vize je, ale je nejasná, nezřetelná, pro lidi nepochopitelná, nebo je jen v hlavě majitele a nikdo (mnohdy včetně majitele samotného) o ní neví. Opět, není vize, není morálka. Poslední situace je asi nejkritičtější, a to situace, kdy se majitel sám své vizi zpronevěří. Nekoná v souladu… zjednodušeně káže vodu, pije víno. Je to situace, kdy firmu zachrání jen jiný leader, všechny ostatní případy jsou řešitelné.
Fajn, víme proč je firma v krizi, co s tím?
Zůstanu pouze u problematiky vize, ačkoliv se jedná jen o první krok z celé řady dalších, které je následně třeba udělat. Postupů jak najít svou vizi je celá řada všude na internetu, tak to tady rozepisovat nebudu. Jednoduše vycházejte z toho, o čem sníte. Až ji budete mít, nastává to složitější. V článku jsem v podstatě nenapsal nic, co by už dávno nebylo známé, tedy se budu držet zaběhnutého trendu: komunikace je nadevše. Svou vizi je potřeba sdělovat všem lidem široko daleko, zaměstnancům, rodině, zákazníkům, dodavatelům. Rázně, jasně a pořád, i když ji už budou mít všichni zarytou pod kůží. Asi nemusím zdůrazňovat, že všem sdělovat svou vizi a pak pro ni nic nedělat, nebo dokonce dělat něco proti, není úplně dobrý nápad.
Vize je sama o sobě skvělá věc, dovolí snít, dovolí vám si představit sami sebe v tom nejlepším možném světle, kdy se vám podařilo vše, čeho jste chtěli dosáhnout. A je to také obrovsky silný tmelící prvek, ve vaší vizi nemusíte být sami, může tam být celá vaše firma, rodina i přátelé. Když sedáte do auta, máte nějaký cíl cesty… pokud jej nemáte, dost těžko do toho cíle dojedete. Vize je takový váš cíl, kam máte dojet. Cesta se už nějaká najde a současná krize je jen trochu složitější začátek cesty.
